Tisíc let čili Jak propíchnout bublinu Damiena Hirsta

Probíhající "předběžná retrospektiva" Damiena Hirsta v londýnské galerii Tate Modern se stala příležitostí k vyjádření názoru na současné umění. Všichni, kdo kdy o něm psali či se díky své autoritě veřejně vyjadřují k dění ve společnosti, cítí povinnost říci, že toto pseudodílo - plné všelijakých zvířat ve formaldehydu, pilulek ve skříňkách kuriozit a barevných teček na zdi -, že tento paskvil nejbohatšího vizuálního umělce světa stojí možná za pozornost, ale jen proto, že předvádí hrůznou vyprázdněnost umění.

Nejistota pojmu "umění"

Připomínají se slavné historky, kterak Damiena Hirsta, kluka z nuzných poměrů, který toužil po bohatství a slávě, na začátku 90. let minulého století vymyslel reklamní magnát Charles Saatchi, aby si na Hirstovi vyzkoušel, jakou moc má reklama a média. Hirst je marketingová bublina lidí, kterým nikdy nešlo o umění, tvrdí protihirstovská většina, nýbrž vždy jen o manipulaci POZORNOSTI - což je, jak bylo řečeno i na tomto místě, centrum současného umění i centrum dění v unavených, postindustriálních společnostech, které se v umění přece jen pořád nějak zrcadlí. I výstava v Tate prý vznikla především proto, aby seriózní galerie-muzeum dala legitimitu objektům, jež od Hirsta pod tlakem mediálního zájmu nakoupily velké instituce a banky, které by byly velmi nerady, kdyby Hirstova díla ztratila hodnotu a kunsthistorici je prohlásili za bezcenná.