První a poslední argument k česko-německým vztahům zní, že jejich současný stav není samozřejmostí, natožpak jednou provždy danou. Nejen proto, že se obě strany k dnes již patnáct let staré společné deklaraci obtížně propracovávaly. Spolková kancléřka Angela Merkelová a český premiér Petr Nečas, kteří se dnes sejdou v Praze, jsou naštěstí sdostatek pragmatičtí politici, aby si byli vědomi vzájemné hospodářské provázanosti, z níž vyplývá i shoda zájmů, která je možná silnější, než by se z některých veřejných vyjádření mohlo zdát. Především na české straně politiku jak vůči Evropské unii, a tedy i vůči Německu ovlivňuje stav vládní koalice, v níž Věci veřejné představují zcela nevypočitatelnou složku a ve které část Občanské demokratické strany trpí eurofobií cíleně živenou a rozvíjenou i z Hradu.

Pokud by se popis česko-německých vztahů omezil jen na holá fakta vypočítávající například objem vzájemného obchodu nebo intenzitu vztahů v příhraničních oblastech, výsledný dojem by mohl být až bukolický. Vždyť například mladoboleslavská Škodovka za dvacet let vyrostla z česky provinciálních bačkor a nenaplnily se ani obavy, že se stane pouhou montovnou přestěhovatelnou kdykoli a kamkoli.

Zbývá vám ještě 90 % článku
Předplatné za 40 Kč na 4 týdny
  • První měsíc za 40 Kč, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se