Pan Prase, teta Kateřina a boží mlýny. Čili šest poučení z kauzy Pavla Béma

1. Bulvár má podstatnou výhodu před seriózními novinami. Když Roman Janoušek zlitý jak Dán (v Kodani prominou) přejel ženu a pak blábolil, že se stalo "něco divného", adekvátně zareagoval pouze Blesk. Titulek PAN PRASE byl výstižný a vyčerpávající. Skoro bych řekl, že v podobných momentech by se měl i seriózní tisk oprostit od povinné popisné odtažitosti, kterou mylně ztotožňuje se seriózností, a napsat to úplně stejně. Trvat tady na objektivitě, a vyváženosti je totéž jako požadovat, aby média pracovala stylem "pět minut Gipsy.cz, pět minut Vandas". Tohle totiž není vyváženost a neutralita, ale alibismus. Nakonec, když se člověk podívá na komentáře redaktorů seriózních novin na Facebooku, najdete tam v souvislosti s Romanem Janouškem i expresivnější výrazy než "gauner" nebo "prase". Takže v těchto případech by měla seriózní média ze sebe zajetého autocenzora setřepat.

2. Výše uvedené by nakonec přineslo i ozdravnou změnu terminologie. Seriózní tisk se stydí napsat, že Janoušek je gauner, a tak píše "opilý lobbista". Zatraceně! Jaký je tohle lobbista? Lobbista přece hájí, pokud možno otevřeně, zájmy svého zaměstnavatele. Lobbuje za tabák, za hazard, za stavbu dálnic, proti zdanění vína atd. Ano, máte pravdu, takhle to funguje v USA, u nás žádná pravidla pro lobbing neexistují, i když se koalice v programu k jejich přijetí zavazuje. Ale přesto: tvrdit, že Janoušek je lobbista, je urážkou všech slušných lobbistů, protože Janoušek lobboval maximálně sám za sebe, a to hodně nefér prostředky. Nazývat ho lobbistou je jako plést si odběr krve s instalací pijavice.