Výstaviště jako vývěsní štít firmy Mazánek & Kolibřík

Pod vlivem květnového počasí v půlce března vyrazila minulý víkend půlka Prahy do Stromovky, takže se tam v podstatě nedalo hnout a ani nikam utéct, protože přes řeku v zoo to bylo dost podobné a jedinou další možnost, přilehlé Výstaviště, lze s klidem doporučit pouze mimořádně otrlým milovníkům perverzních zážitků.

A nejde ani tak o to, že tam stále ještě řádí v celé své obludnosti matějská pouť. Ta totiž jen podtrhuje naprosto příšernou podobu místa, které by mohlo být pražským Prátrem – kdyby ovšem nebylo v Praze a neovládala ho společnost Incheba a rodina Kočkových.

Člověk, který se tu omylem ocitne, nabyde dojmu, že se tu povodeň nepřevalila před deseti lety, ale tak před měsícem, nebo že se nějakým řízením osudu vrátil do dob, kdy se to tu jmenovalo Park kultury a oddechu Julia Fučíka, a to možná Fučíkovi ještě křivdím.