Z rozumného rozvoje obnovitelných zdrojů je náboženství, které ohrožuje ČR

Není to tak dávno, kdy jsem ráno cestou do práce vozil své děti do školy. Kámenem úrazu této na vzdálenost kraťoučké cesty, leč někdy i téměř dvacet minut trvající anabáze, byla klasická křižovatka uprostřed pole. Provoz po hlavní byl oboustranně tak silný a rychlý, že auta přijíždějící po vedlejší neměla dlouhé minuty vůbec šanci hlavní komunikaci přejet, natož na ni odbočit.

Výsledkem byly ve špičce fronty i přes půl kilometru, velká nervozita a doslova hazardní přejezdy hlavní silnice. Vždy jsem si při průjezdu křižovatkou říkal: Všiml si někdo odpovědný, že ačkoli tu před deseti lety projelo jedno auto za den, nyní s rozvojem bydlení v okolí jsou to určitě tisíce aut? Jak dlouho bude trvat, než okolní obce napadne požádat o instalaci semaforů? Sám jsem si ale také odpovídal: Změna přijde, až se stane nějaké neštěstí. Dnes už je v místě semafor, ale těch havárek bylo do té doby nepočítaně.