(Ne)smysl života a "42"

Kdo četl Stopařova průvodce po Galaxii od Douglase Adamse, ví, co je správná odpověď na otázku po smyslu života, vesmíru a vůbec. Pro ty z vás, kteří jste tuto senzační klasiku nečetli, jde zhruba o následující. Lidé už jsou otrávení věčným hledáním odpovědi na otázku smyslu života, vesmíru a vůbec a rozhodnou se jednou provždy na tuto otázku odpovědět objektivně a jednoznačně - a hlavně vědecky.

Smysl nesmyslu

Lidé tedy sestrojí megapočítač, který má na tuto otázku odpovědět. Stroj se na několik tisíciletí hluboce zamyslí. Potom konečně za pompézních oslav ohlásí neomylný výsledek. Je to jasné, mnohokrát ověřené, dokázané a jednoznačné: odpovědí na smysl života, vesmíru a vůbec je: 42.

To vyvolá značné rozpaky a nastává hon za pochopením smyslu této prazvláštní odpovědi. Tolik náš milý příběh. Proč nám ovšem celá absurdita přijde vtipná, je zřejmě to, že nás dobře vystihuje. Přesně tak nějak bychom si totiž vědeckou pravdu představovali: zaprvé (a snad nejdůležitěji), pravda je odhalena a obsažena v čísle (věda miluje čísla), zadruhé je pravda výsledkem jakéhosi šíleně složitého počítačového výpočtu, kterému nikdo nerozumí. Zatřetí je to pravda objektivní, tedy na lidských názorech, omylech a stereotypech zcela nezávislá.