Když v minulosti (ať už za okupace, nebo za komunismu) někdo někoho "oznámil", tak to zpravidla udělal ze zištných důvodů. Chtěl peníze, místo, nebo se jednoduše za něco pomstít. Po revoluci tahle tradice plynule přešla v podávání trestních oznámení všech na všechny.

Whistleblowing odkazuje k úplně jiné civilizační zkušenosti a česká společnost, poznamenaná vzájemným fízlováním, k němu přistupuje se směsicí nepochopení a nedůvěry. Každý, kdo u nás "zapíská", je předem podezřelý. Řeší se jeho motivace, minulost, důvěryhodnost (vyprávět by mohl Libor Michálek, který ohlásil korupci na Státním fondu životního prostředí). A i když se na něj nic nenajde, stejně přetrvá pocit, že "ten člověk musí bejt nějakej divnej", pro změnu třeba proto, že udělal něco, na co by si většina z nás netroufla. Je zřídlem kalného svědomí - a to se zpravidla neodpouští.

Zbývá vám ještě 40 % článku
Předplatné bez reklam první 2 měsíce za 80 Kč
  • Veškerý obsah HN.cz
  • Mobilní aplikace
  • Bez reklam
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Články v audioverzi + playlist
  • Možnost kdykoliv zrušit
Máte již předplatné? Přihlásit se