Zasloužil si Nobelovku, ale nepřáli mu ani Bílého lva

Když v devadesátých letech Václav Havel udělil na Hradě Josefu Škvoreckému a Zdeně Salivarové Bílé lvy, i od některých kolegů spisovatelů jsem zaslechl, jestli to nebylo příliš, že by bývalo stačilo atakdále. Jak to v novinách příštího dne komentovali komentátoři, si lze představit i dnes - pořád ještě je možné ucítit pach zakopaného psa mezi hrdiny, co neemigrovali, a těmi, co se k tomu rozhodli.

Taky se - nejspíš - v následujících dnech připomene společný boj Josefa a Zdeny o očištění jejího pošpiněného jména. A já při tom budu mít vztek, protože nikdo z těch, co si na něho občas vzpomněli, mu nesahají po kotníky.

Všichni teď budou rozebírat, co všechno dobrého Josef vykonal, a jsem moc zvědavý, jestli si někdo pořádně, ale opravdu pořádně vzpomene na jeho působení ve Světové literatuře, na jeho výbory z angloamerické literatury a hlavně na jeho vlastní tvorbu. A ne jenom na Zbabělce a Tankový prapor.