Opakují po telefonu to, co se skoro všichni dozvěděli před chvíli z televize a rozhlasu. Je v jejich hlase jakýsi strach z vědomí, že svět se změnil. Je v tom hlase zvláštní úzkost, potřeba najednou být na sebe hodní, ujistit se, že nejsou sami, že ten druhý taky o tom již ví. Vlastně s těmi druhými chtějí sdílet svoji bolest.
Syn mne volal, abych přisla do sv. Salvátora na mši. Jsem vděčna za „pozvání do kostela“, ale nepůjdu tam. Patřím k lidem, kteří si musí svoji bolest „odpracovat“ třeba tím, že píší podobné články, jako je tento text. Je to skoro stejná forma sdílení bolesti, jako když člověk stojí s druhými v kostele, na demonstraci, nebo se kdysi schoulil v tlupě kolem ohně. Atavizmus v nás.
Ještě na vás čeká 80 % článku. S předplatným HN můžete začít číst bez omezení a získáte plno dalších výhod!
Máte již předplatné? Přihlaste se.
Nebo si kupte jen tento článek za 19 Kč.
Nákup jednoho článku
Zadejte e-mailovou adresu
Zadejte e-mailovou adresu. Zadaná e-mailová adresa je ve špatném formátu.
Máte již účet? Přihlaste se.
Na e-mailovou adresu vám pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste si článek mohli po přihlášení kdykoliv přečíst.
Přihlaste se
Zdá se, že už se známe
Pod vámi uvedenou e-mailovou adresou již evidujeme uživatelský účet. Přihlaste se.
Nemáte ještě účet? Zpět na zadání e-mailu »
Jste přihlášen jako
Na e-mailovou adresu vám pošleme potvrzení o platbě.