Stávky proti realitě

Na Slovensku to jsou lékaři, v Řecku zaměstnanci veřejného sektoru, ve Španělsku mladiství, v Británii lidé těsně před důchodem a v Česku aktuálně piloti. Možná se zdá být srovnání nesrovnatelné z hlediska věku, pozice i výše příjmů. Základ je však společný: stávkující mají pocit, že jsou trestáni za něco, za co doopravdy nemohou a co nemohou ani ovlivnit. A stávkují proti tomu, že doposud zaručené jistoty (například kolektivní smlouvou) se rozplývají ve "vyšším zájmu" boje proti krizi. A je vcelku jedno, jestli jde o krizi zadluženého státu, či o přežití podniku na pokraji krachu, jako je tomu v případě ČSA.

Protesty jsou pochopitelné. Jakékoliv narušení zaběhnutého řádu vyvolává protireakci. Problém je v tom, že nikdo zatím nemá návod na to, jak zachovat status quo a současně přežít. Slova jako restrukturalizace, reorganizace či oddlužení se proto dostala i do slovníku těch, kteří se doposud o ekonomice domnívali, že jde například o název křížence zebry a lachtana.