Centrální bankovnictví by měla být nudná práce. V pojetí, které převážilo na konci minulého století, zahrnovalo dlouhé diskuse bankovních rad nad stále složitějšími analýzami. Diskusemi, které vyústily obvykle v "žádnou změnu" úrokových sazeb a občas posun tím či oním směrem o - pro většinu lidí - zanedbatelnou čtvrtinu procenta. Centrální bankéři v tomto pojetí jsou "suchými technokraty", kteří se ve svém vyjadřování inspirují jedním z guruů této komunity Alanem Greenspanem - šéfem americké centrální banky. Ten jednou řekl: "Pokud mi rozumíte, musel jsem říci něco špatně".

Odcházejícího šéfa Evropské centrální banky, Jeana-Clauda Tricheta, nudná bankovní kariéra ve Frankfurtu v době, kdy sloužil jako prezident ECB (od roku 2003 do včerejška), nepotkala. Částečně to bylo tím, že byl toliko druhým prezidentem, v roce 1998 vzniklé instituce. Na tuto pozici byl Jean Claude Trichet logickým kandidátem. Nepsaná dohoda o tom, že sídlo ECB bude v Německu, na určitou dobu německého kandidáta do čela ECB vylučovala a předchozí kariéra Jeana Clauda Tricheta, zahrnující léta v guvernérské židli francouzské centrální banky a předtím dlouholeté působení na ministerstvu financí (včetně klíčové role předsedy Pařížského klubu, který řešil dluhy vysoce zadlužených zemí) ho do této pozice snadno kvalifikovala.

Zbývá vám ještě 80 % článku
Číst dál za 40 Kč na první dva měsíce
Nebo zkuste předplatné bez reklam a s mobilní aplikací za 80 Kč.
Máte již předplatné? Přihlaste se