Očekávám, že se rozhodnutí odloží o několik let

Dostavba jaderné elektrárny Temelín je opravdu košaté téma a není pochyb, že v tomto smyslu půjde o klíčové rozhodnutí na celá desetiletí nejen pro český stát, všechny akcionáře ČEZ, pro českou ekonomiku, ale i pro celé odvětví  elektroenergetiky EU.  Je známo, že investice do jádra je  technicky, finančně a časově velmi náročná, ale následně je investor odměněn produkcí  elektřiny s nízkými variabilními náklady doprovázené tvorbou vysokého volného cash flow.

Tato investice může  ČEZu přinést  obrovský ekonomický úspěch a zároveň zajistit pokračování nezávislosti české elektroenergetiky na dlouhá léta dopředu. Celý projekt dostavby Temelína, s uvedením do provozu kolem roku 2025, má  pro českou vládu logiku. Dožívají uhelné zdroje a nepočítá se s jejich plnou obnovou, prolomení limitů na těžbu uhlí je nejisté,  ruského plynu se čeští politici, jak se zdá, na rozdíl od těch evropských, bojí jako „čert kříže“ a  životnost jaderné elektrárny Dukovany, produkující téměř 20% elektřiny v ČR, skončí pravděpodobně právě v roce 2025.

Na druhou stranu nelze přehlížet, že  rizika realizace této investice v posledních měsících skokově rostou. A to nejen ve spojitosti s havárií ve  Fukušimě a následným  „cirkusovým saltem“  pravicové německé vlády, která během pár týdnů v zájmu následování veřejného mínění, zatratila názor, který předtím roky prosazovala (prodloužení životnosti jaderných elektráren v Německu). 

Pokud se se totiž  Polsko s možným rozvojem těžby břidlicového plynu vzdá plánů na stavbu své první jaderné elektrárny, zůstane ČR s rozvojem jádra osamocena, protože i ve Francii je veřejné mínění silně na straně odporu k jádru.  Asi nemá smysl rozvádět, jak obrovskému politickému tlaku, či přímo vydírání, budou naši politici vystaveni před rozhodnutím nebo během případné realizace investice ze strany Německa a Rakouska či EK. 

Pominout  nejde ale ani fakt, že se nacházíme uprostřed  jakéhosi zlomu  chcete-li „ revoluce“ v evropské energetice.  Jsme na   počátku období, které rozhodne o budoucnosti evropské energetiky na dalších 25-30 let, a to bohužel pod taktovkou EU v čele s Evropskou komisí, kde protijaderné Německo uplatňuje velký vliv.

Na jedné straně stojí určitou částí EU a veřejným míněním většiny Evropy zavrhovaný rozvoj jaderné energetiky a na straně druhé další částí EU a EK masivně podporovaný a dotovaný rozvoj obnovitelných zdrojů s očekávaným rozvojem  plynových elektráren.   Výsledkem je mnoho rozporů a velké tápání.