Tomio Okamura, muž, který se nebojí říct, cokoliv chcete slyšet

Vážení spoluobčané, dovolte, abych se vám představil, i když mě nejspíš znáte, protože přede mnou prostě neutečete.

Jmenuji se Tomio Okamura a jsem jeden z vás. Nejsem politik a nikdy jím nechci být, tedy pokud byste to nechtěli vy. Vím, že mi hodně píšete, abych už konečně do politiky šel a všechno to vymetl, ale já nechci, nechci se namočit do té strašné špíny. Opravdu nechci být politik, aspoň dokud nebude přímá volba prezidenta.

Jsem jen takový obyčejný kluk, Moravák od Tokia, jak rád říkám, protože to zabírá. Jezdím stejně obyčejným sporťákem jako vy a vím, že mě trápí stejné věci jako vás: nepřizpůsobiví spoluobčané, lichváři, politici, Česká televize, homosexuálové, ženy, muži, osud žárovek, rumu, naší krásné země a cestovního ruchu. Ten vás tedy asi tolik netrápí, ale mě ano, takže kdybyste si chtěli vybrat zájezd plně podle svých představ, jsme vám plně k dispozici.

Pokud si nevyberete, můžete si vybrat alespoň některou z mých myšlenek. Nebojím se říct: Cokoliv si budete přát. Kdybychom se všichni chovali tak, že budeme říkat jen to, co chceme slyšet, bylo by mě ještě víc slyšet.

Miluju tuhle nádhernou zem, její města, městečka, lidičky, svíčkovou, syrečky, kopečky a pivíčko. Přál bych vám zažít ten krásný hrdý pocit, když sem přivezete skupinu třeba japonských turistů, ukážete jim Prahu, orloj, pak je vezmete ke Flekům a oni pijí to naše české pivo a dávají si ty naše české bramboráky a ten náš český smažený sýr, prostě věci, na které máme být jako Češi hrdí, a vy jim říkáte: A to třeba určitě nevíte, že Franz Kafka byl Čech! A oni nevěřícně koukají možná jako vy teď, ale já jim to vždycky nakonec vysvětlím jako vám.