O bezradnosti (bezmocných) mocných

Jde o obrovský posun, podobný změně společnosti z agrární na průmyslovou, který se nedá (a nemá) zvrátit keynesiánskými či monetárními nástroji, třeba dalším naléváním peněz do ekonomiky. Nelze uspět bez dlouhodobého nastavení hospodářského růstu, zaměřeného na investice, inovace, vzdělávání a podnikatelské modely, místo finančně-politického pádlování v systému, který selhal. Svět se topí v penězích a známé "Co by bylo, kdyby..." už prostě nestačí.

Surrealistická bezradnost makroekonomů i politiků se projevila v nedávné debatě nositele Nobelovy ceny Paula Krugmana a bývalého hlavního ekonoma Mezinárodního měnového fondu Kennetha Rogoffa na GPS (Global Public Square). Svět prochází nejhlubší recesí v moderní historii, debata se ale stočila na keynesiánské kopání jam a jejich následné zasypávání (tedy k práci pro práci a umělým státním projektům) jako na efektivní makroekonomický nástroj!