Na první pohled to vypadá pro televizi veřejné služby hrůzostrašně. Dovolme si ale provokativní tezi: Tak zlé to není. Ze tří důvodů.

Zaprvé: Doby, kdy bylo vše předem domluvené mezi ČSSD a ODS (viz volba Jiřího Hodače v roce 2000, předcházející televizní krizi) jsou pryč. Za současné situace je možné, že se rada ČT "utrhne" a zvolí někoho, o kom se vůbec nemluví. Předobrazem nečekaných závěrů byla i nedávná volba ředitele Českého rozhlasu. Strany už nejsou monolity, své favority mají nečasovci i tluchořovci, haškovci i sobotkovci. Langer s Tvrdíkem si také pořád dokážou říci svoje. Na členy televizní rady mají vliv i lobbisté mimo stranické struktury. A aby to nebylo tak jednoduché, někteří členové rady mají dokonce svou vlastní hlavu. Vedlejším produktem nerozmotatelného klubka zájmů je to, že o výsledku volby rozhodne nejspíš až "koalice posledního okamžiku," v den volby. Riziko nadstandardní příchylnosti televize k některé z partají se za této situace významně snižuje.

 

 

Zbývá vám ještě 40 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Všechny články v audioverzi + playlist
Máte již předplatné?
Přihlásit se