Spánek rozumu plodí příšery, prohlásil Francisco Goya. A Václav Havel ve svém prvním prezidentském projevu pronesl výrok "naše země nevzkvétá". V něm destruoval nejen pokrytecké sebenazírání pseudomarxistické diktatury, nýbrž i kolektivní přesvědčení, že země a její obyvatelstvo jsou od svých vládců odděleni, že jsou lepší než oni, protože jimi již dlouho pohrdají a vysmívají se jim. Tento druhý význam Havlova výroku zůstal skryt.

Zdálo se, že země sice nevzkvétá, ale že stačí vyhnat špatné vládce a vzkvétání nastane.

Prognózy, podle nichž "dohoníme Západ" za dvacet let, byly vnímány optimisticky, neboť jsme zapomněli, že dvacet let je čtvrtina našich životů, že po jejich uplynutí budeme jiní lidé. Dvacet let uplynulo a výrok, že naše země nevzkvétá, se zdá platit znovu. Vyhnání špatných vládců vzkvétání nezařídilo. Ale ne proto, že po nich přišli jiní špatní vládci, nýbrž proto, že svět se proměnil a žádné recepty na problémy včerejška nezajistily řešení problémů dneška.

Zbývá vám ještě 80 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Všechny články v audioverzi + playlist
Máte již předplatné?
Přihlásit se