Obyčejná země malých vizí

Upřímně, docela nesnáším slovo vize. Nebo spíš „volání po vizi“. Protože, jak kdysi docela přesně řekl Michal Horáček, „vize se nežádá, vize se nabízí“.

To bylo v roce 1994 a Horáček tak při televizním Respektování reagoval na žádost prezidenta Václava Havla, aby politici předložili veřejnosti VIZI, kam by se tato země měla ubírat. Stejně jako dnes to byl tehdy signál plíživé frustrace. Po nezapomenutelně dobrodružných prvních letech svobody začalo být v Česku nějak divně dusno.

Přitom na první pohled všechno šlapalo, jak mělo a jak jsme chtěli podle vize, kterou jsme si – domnívám se – byli docela jisti. Možná byla banální – ale může být vlastně vize ze své podstaty jiná než jednoduchá a všeobecně srozumitelná? Naopak, taková vize je přece nejlepší, pokud nemá skončit jako křečovitý výstup přísně akademické debaty.