Věříme ještě ve vznešená rypadla rozumu?

Technovědný optimismus

Komunistická ideologie zmizela, ale obdiv k velikému dílu Rozumu překvapivě zůstal, jakkoliv je právě naše doba  nazývána dobou podvracení, pochybností a relativizace, která se zrodila z (po)válečné dějinné zkušenosti, v níž se  ukázalo, že Rozum nemusí být dobrý rádce, a není-li regulován mravním a estetickým citem, zabíjí a ničí. Slyšíme-li prezidenta republiky, při spouštění uhelného velkorypadla, jak říká: „Tady vzniklo něco úctyhodného a mimořádně kvalitního, práce hlav, ale i rukou, což málokdy umíme ocenit“, slyšíme kromě nánosu komunistického patosu především ozvěnu „technovědného optimismu“.

Oslavované rypadlo, dílo Rozumu, přináší pokrok, spočívající zřejmě v tom, že  snadněji a rychleji vyrýpe ze země uhlí, které spálíme k výrobě energie. Prezident věřící v Rozum však tyto relativní, a tudíž zpochybnitelné souvislosti vkládá do závorek a dívá se na rypadlo jako na estetický objekt, v němž velikost stroje koreluje s velikostí Rozumu a Krásy, která je v západní tradici vždy spojována s Dobrem.