Československé zbraně v Libyi

Z bývalé ČSSR se do Libye, podle údajů Martina Kollera, vyvážela mimo jiné tato vojenská technika:

nákladní automobily Praga V3S, Tatra 138/148, Tatra 815, obrněné transportéry OT-64, raketomety GRAD, bojová vozidla pěchoty BVP, samohybné kanonové houfnice DANA, samohybné protiletadlové dvojkanony vz. 53/59 Ještěrka, tanky T-55, VT-55, MT-55, JVBT-55, T-72, VT-72, letouny L-39 a L-410.

Desítky československých tanků, obrněných vozů či letadel používají zřejmě dodnes jednotky věrné libyjskému diktátorovi Muammaru Kaddáfímu. Na sever Afriky zamířila vojenská technika zejména v osmdesátých letech v rámci operace s krycím názvem Litomyšl.

Doprovázely ji tisíce občanů Československa, zejména vojenských instruktorů či civilních odborníků na armádní techniku, kteří se přímo v Libyi podíleli na akci, jejímž cílem bylo zejména podpořit Kaddáfího režim, ale zároveň i vydělat na prodeji techniky do tehdy "spřátelené" země.

"Počítám, že třeba letounů L-39 může být z celkových 180 dodaných kusů funkčních ještě kolem 40," říká Martin Koller, armádní specialista na vojenskou techniku.

Dobrá vojenská technika musí být blbuvzdorná

Užší polupráce s Kaddáfího režimem započala v druhé polovině sedmdesátých let a vydržela až do listopadu 1989. Z Československa směřovaly k pobřeží Středozemního moře na dlouhodobé pracovní pobyty celé rodiny. A děti měly k dispozici i českou školu.

"Čechoslováci" byli v dobách studené války v Libyi i přímými svědky a účastníky "horkých" konfliktů, jako bylo americké bombardování Tripolisu a Benghází nebo libyjsko-čadské války.

Českoslovenští specialisté působili zejména v Tripolisu nebo jeho okolí, většinou byli ubytováni ve zvláštních kempech. Technici i instruktoři od počátku naráželi na odlišnou mentalitu Libyjců. "V Libyi se tehdy našim specialistům potvrdilo, že dobrá vojenská technika musí být blbuvzdorná," vysvětluje s úsměvem Daniel Povolný z Vojenského historického ústavu.

"Libyjci často nebyli schopni pochopit ani základní údržbu. Jen obejít techniku a zkontrolovat, zda je připravena k výjezdu, byl nepřekonatelný problém," dokládá Martin Koller.

"Třeba instalace laserových zaměřovačů na kanony," vzpomíná mechanik Zdeněk Plešek, který v zemi strávil tři roky opravami zejména těžké techniky. "Libyjci si s nimi hráli a blikali s nimi tak dlouho, až je rozbili."

Jiný bývalý zaměstnanec Vojenského opravárenského závodu v Novém Jičíně, který odborníky do Afriky také vysílal, vzpomíná na další příběh. "Libyjci vozili tanky a transportéry do války s Čadem na jih obřími tahači a aby zpět s prázdnou nemuselo být za volantem tolik řidičů, najelo několik tahačů na návěsy za sebou a vznikl tak vláček, který mohl vést jediný řidič. To, že při nájezdech na návěsy urazili vozům olejové filtry, je nezajímalo."

Československo porušovalo mezinárodní dohody

V průběhu jednadvacetileté rozvleklé války se sousedním Čadem, kterou vyprovokoval Kaddáfí v roce 1973, se libyjské armádě několikrát podařilo ukořistit protivníkovu techniku. "Dobře si pamatuji, jak jsme opravovali třeba francouzské tanky," říká Zdenek Plešek.

Francie v průběhu konfliktu přešla z podpory Libye na stranu Čadu, stávalo se tak, že proti sobě bojovala například letadla Mirage.

Vzhledem k probíhajícímu konfliktu Československo tehdy vysíláním vojenských specialistů porušovalo mezinárodní dohody. "Nikdo si s tím ale nedělal násilí, zbraně chtěly do Libye prodávat i západní země," uvádí Daniel Povolný. Obchod s Libyí tak někdy dosahoval bizarních rozměrů. Třeba silné americké tahače pro vojenské účely se nakupovaly oklikou přes Švédsko - jako zemědělská technika. "Stačilo je pak jen lehce upravit," podotýká Zdenek Plešek.

V celku poklidný pobyt československých občanů narušilo až americké bombardování Tripolisu a Benghází v roce 1986. Prezident Ronald Reagan se tak rozhodl reagovat na Kaddáfího podporu teroristickým akcím po celém světě. Cílem náletů byly především vojenské objekty. "Zásahy Američanů byl velice přesné," říká Koller. "Trefili i sídlo rozvědky, připomínalo mi to ohňostroj na silvestra," uvádí Plešek.

Kaddáfí platil v librách, vláda pak vyplácela lidem bony

Američané uvalili na zemi hospodářské sankce, zkomplikoval se i pobyt zahraničních specialistů v zemi. "Výrazně se zhoršilo zásobování, třeba v osmipatrových obchodních domech, které v zemi postavili Italové, jste nakoupili jen čaj, rajský protlak, nudle, olej a prášky na čištění WC. Pamatuji si to úplně přesně," říká další účastník libyjského pobytu. Zahraniční pracovníky, včetně Norů či Italů, kteří v zemi také působili, ovšem Kaddáfího režim zásoboval lépe.

Pro československé pracovníky v Libyi byl pobyt příležitostí, jak si vydělat. Jejich platy několikrát překračovaly průměrné domácí výdělky. Kaddáfího režim platil Československu v librách. Stát ale vyplácel zaměstnance v takzvaných tuzexových poukázkách (bonech, kterými se platilo zahraniční nebo luxusní zboží ve speciálních prodejnách Tuzex).